Když se v roce 1989 začaly jako domečky z karet hroutit komunistické režimy ve východní a střední Evropě a zanedlouho se definitivně rozpadl Sovětský svaz, stalo se pro mnohé jen otázkou času, kdy podobný osud postihne i kubánskou revoluci. Režim, jehož hlavní ekonomickou a politickou oporu po léta tvořil takzvaný Východní blok, však s pozoruhodnou zarputilostí dokázal odolat a stále odolává geopoliticky pro něj velmi nepříznivé situaci. Je nesporné, že jeho bytí či nebytí je naplno spjato s životem Fidela Castra - vůdce revolučního hnutí, které v roce 1959 svrhlo vojenskou diktaturu Fulgencia Batisty a postupem času a pod tíhou okolností se definitivně vyprofilovalo jako socialistické a komunistické. Kontroverzní osobnost neúnavného řečníka a zarytého odpůrce jakýchkoliv změn kubánského politického kurzu je častým magnetem různých studií, článků, či knih. Získat však souhlas k poskytnutí interview nebylo pro novináře ze západních zemí nikdy příliš lehké. V poslední době se tento kousek podařil Oliveru Stoneovi, o čem svědčí dokumenty „Commandante“ a „Looking For Fidel“, a španělskému politologovi, žijícímu v Paříži, Ignaciu Ramonetovi.

Muž, jenž byl do minulého roku po sedmnáct let ředitelem francouzského měsíčníku Le Monde Diplomatique, získal před čtyřmi lety svolení k monstróznímu rozhovoru s Fidelem Castrem, který poté vychází i knižně. Jeho aktuální vydání se objevuje letos konečně i v kvalitní české edici a navíc je doplněno fotografiemi zajímavými především pro čtenáře z bývalého Československa. Na více než šestisetstránkové ploše je věnován patřičný prostor důležitým životním etapám kubánského vůdce, přičemž i navzdory Ramonetově snaze nevyhýbat se citlivým tématům, jakými jsou otázka politických vězňů a neustálý exodus Kubánců do spojených Statů, k nějakému ostřejšímu názorovému střetu nedochází. Koneckonců autor díla svoje velmi pozitivní postoje ke kubánské revoluci už naplno obnažuje v předmluvě, ve které jen potvrzuje levicový a protiamerický kurz Le Monde Diplomatique. Fidel Castro se ihned od prvních kapitol, ve kterých popisuje své dětství a studentský život, uvádí jako bravurní rétor a vzdělaná a sečtělá osobnost. Jeho myšlenky mají hlavu i patu a i přes značně košatou schopnost vyjadřování se v nich ani na okamžik neztrácí a je schopen se držet tématu a poskytnout tak uceleně formulované názory. Politik, jehož více než čtyřhodinový projev je dodnes nepřekonaným rekordem v délce řečnění na půdě Valného shromáždění OSN, se postupem času, kdy se rozhovor začíná orientovat na jeho první kontakty s marxismem a leninismem, čím dál více projevuje jako tvrdohlavý a neústupný komunista, který je bezvýhradně přesvědčen o neutuchající podpoře Kubánců jejich revoluci.

Fidel Castro a Nikita Chruščov. Začátek šedesátých let.

Veškeré ekonomické strádání, kterému je země po léta díky ekonomické blokádě především ze strany Spojených států vystavena, dle jeho mínění jen posiluje revoluční nadšení lidu, jenž je údajně v současnosti mnohem odhodlanější než kdy předtím. Že tohle všechno český a slovenský čtenář už odněkud zná? Je pozoruhodné, že i přes značnou ekonomickou bídu a zoufalý nedostatek všeho možného má kubánský politický režim především mezi levicově orientovanými lidmi v západních zemích veliké sympatie. Snaha romantizovat jeho představitele, tedy především argentinského lékaře Ernesta Che Guevaru, je dodnes neutuchající a proč tomu tak je, dokáže dostatečným způsobem odpovědět i právě tato kniha. A propos Che Guevara. Jemu je věnována celá kapitola, ve které Castro svými slovy popisuje vše (pro něj) podstatné, počínaje seznámením v Mexiku a konče odjezdem Che Guevary do Bolívie, kde zanedlouho nachází svoji smrt. Mezi oběma muži panovaly po takzvané Karibské krizi v roce 1962 napjaté vztahy pramenící z Argentincovy neústupnosti a zatvrzelé touhy jít do ozbrojeného konfliktu s mocným severním sousedem - Spojenými státy. Fidel Castro se však na jeho konto vyjadřuje veskrze pozitivně a obdivně a v tomto ohledu se čtenář nedozví nic podstatně nového, natož šokujícího.

Fidel Castro v roce 1959.

Na opačném spektru Castrových emocí stojí právě Spojené státy. Starý pán nevynechá jedinou příležitost odsoudit zahraniční politiku této velmoci, která po léta Studené války systematicky pracovala na potlačení většinou komunistických revolučních procesů v Latinské Americe, přičemž právě Kuba byla v tomto směru na mušce jako první. S velikou hrdostí nezapomíná opakovaně připomínat, že právě Kuba dokázala odolat všemu nekalému, co z „yankeejské“, což je mimochodem nejčastější Castrovo pojmenování Američanů, iniciativy vzešlo. Zřejmě největším trumfem v této (téměř) diplomatické válce mezi oběma zeměmi, jejichž mořské pobřeží dělí pouhých sto kilometrů, je porážka amerického vylodění v Zátoce sviní, která měla v roce 1961 za cíl svrhnout kubánský režim, jenž v té době začínal upevňovat svoje vztahy se Sovětským svazem. S mnohými Castrem vyřčenými myšlenkami by se určitě i dalo souhlasit. Koneckonců není dnes už žádným tajemstvím, že zahraniční politika Spojených států ve snaze potlačit komunistická povstání podporovala mnohé kruté a diktátorské režimy, což je z pohledu někoho, kdo nemá bezprostřední zkušenost s žádným represivním režimem, nepochybně odsouzeníhodná záležitost. Jestliže však i Fidel Castro v mnoha svých odpovědích a názorech vytýká americké administrativě dvojí metr, sám jej mnohokráte trestuhodně demonstruje. Rozpad Sovětského svazu považuje za počátek konce spravedlivé revoluce na evropském kontinentě a vůbec jej přitom netrápí, že jím obdivované impérium neváhalo k podrobení cizích národů používat prostředků, na které tak rád poukazuje u Američanů a jejich spojenců. Pro českého a slovenského čtenáře pak velmi negativně zapůsobí odpověď na Ramonetovou otázku ohledně kubánského schválení sovětské invaze v roce 1968. Je smutné, že Fidel Castro ani po letech nepřehodnotil svůj názor, který se v té době dal brát vzhledem k prohlubující se kubánské hospodářské závislosti na Sovětském svazu jako značně pragmatický, ale v dnešní době jeho řeči o nutném potlačení kontrarevolučních procesů s cílem nastolit kapitalismus vypadají jako ze třicet let starých učebnic dějepisu.

V kubánských horách během revoluce. Padesátá léta.

Jako někdo, kdo projevy Fidela Castra v minulosti nikdy moc nesledoval a jehož veškerý zájem o dění na Kubě pozůstával z několika novinových článků, jsem překvapen dalšími rozměry Castrovy osobnosti, které alespoň v mých očích jen prohlubují jeho kontroverznost. Na rozsáhlé ploše recenzovaného díla je totiž dostatek prostoru věnován i tématům, které se bytostně netýkají pouze politického a ekonomického světonázoru zpovídaného. Zde svými postoji dokáže kubánský vůdce vzbudit sympatie i u čtenáře, který, řekněme, není příliš nakloněn socialistickým a komunistickým myšlenkám. Jako vzdělaný člověk, na svůj vysoký věk (letos v srpnu se Fidel Castro dožívá 83 let) s obdivuhodným přehledem o současném dění ve světě, koncipuje pozoruhodné myšlenky plné nepředstíraného humanismu týkající se palčivých problémů současnosti, jako jsou životní prostředí anebo otázka takzvaného trvale udržitelného rozvoje. Vše samozřejmě dává do souvislostí s kubánskou revolucí, o čemž může mít čtenář svoje oprávněné pochyby, ale samotná podstata a směr jeho názorů zasluhují přinejmenším pozornost.

Moskva, 1982. Pohřeb L. I. Brežněva.

„A co bude po Fidelovi?“, ptá se Ignacio Ramonet v závěrečné kapitole své knihy. Odpověď na jeho otázku pochází ještě z doby, kdy nemocný Fidel Castro teprve uvažoval o předání pravomocí o čtyři roky mladšímu bratru Raúlovi. O další směřování revoluce nemá prý Castro žádné obavy. Sám vyjádřil přesvědčení, že Raúlovo prezidentství je pouze dočasné řešení a že zemi zanedlouho převezme někdo z mladých „kádrů“, o jejichž revolučních kvalitách je „commandante“ bezvýhradně přesvědčen. Nové socialistické a silně protiamerické režimy v Latinské Americe - v té souvislosti je nemalý prostor věnován vztahům Fidela Castra s venezuelským prezidentem Hugo Chávezem - dodávají kubánskému režimu novou energii a i přes mnohé objektivní příčiny pramenící z geopolitické a ekonomické situace karibského ostrova, nelze dostatečně přesvědčivě odhadnout jeho další budoucnost. Na to, co bude po Fidelovi vám kniha Ignacia Ramoneta příliš neodpoví. Dokáže však odpovědět na mnohé další otázky spojené s osobností bývalého kubánského prezidenta. „Životopis pro dva hlasy“ je i přes zjevné autorovo sympatizování s kubánským režimem robustním, výmluvným a poutavým dílem. Dílem, které určitě není příliš objektivní, ale na druhou stranu unikátním způsobem přibližuje život a názory jednoho z nejpozoruhodnějších politických vůdců dvacátého století.

Hugo Chávez, Fidel Castro a Evo Morales

Jorge G. Castañeda - Compañero - život a smrt Che Guevary

Výborným doplňkem k tématu kubánské revoluce, ačkoliv to je vzhledem k rozsahu knihy amerického autora mexického původu Jorge G. Castañedy dosti nespravedlivé tvrzení, může být tento, patrně nejrozsáhleji a nejpečlivěji zpracovaný životopis argentinského revolucionáře Ernesta Che Guevary. Informačně nabušené dílo mapuje jeho život od dětství v Buenos Aires až po tragickou a nesmyslnou výpravu do Bolívie. Bez zbytečných romantizujících příkras, přestože ani Castañeda v sobě nezapře náznaky sympatií k latinskoamerickým revolucionářům, toliko typické především pro obyvatele španělsky mluvících zemí, odhaluje životní příběh mladými lidmi po celém světě dodnes idealizované postavy boje proti „diktatuře“ mocných. Autor doslova s mravenčí pílí pátral v archivech po celém světě, včetně materiálů bývalé východoněmecké tajné policie Stasi a československé StB. Tím pádem jeho dílo obsahuje i nemálo informací o Che Guevarově pobytu v Československu v šedesátých letech a jeho vztahu s německou militantní komunistkou Tamarou Bunke, která je mnohými dodnes považována za původkyni jeho dopadení v Bolívii. Silný astmatik se s neuvěřitelnou zarputilostí i po dvouletém utrpení v kubánské džungli, které skončilo vítězstvím v roce 1959, pouštěl do náročných a problematických vojenských misí v Africe a v jižní Americe, která byla zároveň i jeho posledním dobrodružstvím. Despotický a neústupný člověk, který poté, co jeho bezprecedentní ekonomické experimenty, kdy pracoval ve vedení Kubánské národní banky a Ministerstva průmyslu, málem zruinovaly kubánské hospodářství, se nepřestával držet svých utopických myšlenek a když dal Fidel Castro před bezhlavým dobrodružstvím v podobě války s USA přednost pragmatické politice spojenectví se Sovětským svazem, definitivně se dva muži kubánské revoluce myšlenkově rozcházejí. Che Guevara byl naivní snílek, inteligentní a pracovitý člověk a zároveň velmi netolerantní vůči jiným názorům a myšlenkám. Jako takový i uprostřed bolívijské džungle, ve snaze rozdmýchat předem ztracenou partyzánskou válku, zemřel. Zemřel těsně před památným rokem 1968, což kromě mnoha jiných okolností hodně napomohlo ke zrození jeho kultu.

BB Art, 2003
430 stran
ISBN 80-7341-000-1